Čas: 9.11.
jsi
nejsem
buď jsi ty,
nebo nejsem já
schovávání
do peřin, do citu
do nás
už přilétají havrani
a sníh se ti snáší na řasy
jsem mrtvá
zdánlivě
nemůžu dýchat
takže teoreticky
ano
maniodepresivní
ty i já
samy v sobě
rozbíjíš nádobí
kdo potřebuje jíst
a z čeho
plamen svíčky už dohořívá
vytvářím z vosku jemné obrazce
fascinace teplem
fascinace tuhnutím
čas neexistuje
jen se neuvěřitelně táhne /když tu nejsi/
nebo pádí jako gepard za gazelou /když tu jsi/
v obou případech to nemohu stihnout
ani přežít
existenciální drama
odpočítávání minut, hodin, měsíců
protéká mi mezi prsty
jako tříštící se rtuťový teploměr
útěk jako řešení všeho
ruku v ruce
spadaným listím
sladkost, slanost
v mých očích
v tvých se zračí odlesky kaštanů
beztvarost
bezmocnost
bezvýchodnost /momentální/
jsem nahá
jen v kabátu
jako by mne mohl
mráz po celém těle vysvobodit
zatínající se drápky
šrámy po celém těle
stékající kapky vody
po mé šíji
proudí a bubnují
na nahou kůži
na okenní tabulky
sobota 9. listopadu 2013
sobota 6. července 2013
Nesetkání
Čas: 1.6. 2013
teď není ta nejvhodnější doba
na spánek
ale já chci snít
usnout,
spát
v zemi skořicových káv
a přeplněných tramvají
musím tě potkat
a já tě potkám
i když jsme se ztratili
za letmými úsměvy
v tepu velkoměsta
dvě věci, které si opakuji stále dokola
a vrývám je do koloběhu vesmíru
do kůže,
tuší
musí se to stát
nepřijímám fakt, že se to nestane
stane se to na úkor jiných věcí
ve kterých jsem neměla jasno
odříznutí od světa
od světa v jazyce prvočísel a nul
prší
nechávám otevřené okno
a zhluboka dýchám
přitom mělce
tmí se mi před očima
stane se to
snažím se nemít smutky
a našlapovat opatrně
donutit vesmír, aby spolupracoval
a abych konečně cítila to,
co už chci cítit dlouho
vůni po dešti,
vůni slunce
stále se opakující
poslední květnový den
teď není ta nejvhodnější doba
na spánek
ale já chci snít
usnout,
spát
v zemi skořicových káv
a přeplněných tramvají
musím tě potkat
a já tě potkám
i když jsme se ztratili
za letmými úsměvy
v tepu velkoměsta
dvě věci, které si opakuji stále dokola
a vrývám je do koloběhu vesmíru
do kůže,
tuší
musí se to stát
nepřijímám fakt, že se to nestane
stane se to na úkor jiných věcí
ve kterých jsem neměla jasno
odříznutí od světa
od světa v jazyce prvočísel a nul
prší
nechávám otevřené okno
a zhluboka dýchám
přitom mělce
tmí se mi před očima
stane se to
snažím se nemít smutky
a našlapovat opatrně
donutit vesmír, aby spolupracoval
a abych konečně cítila to,
co už chci cítit dlouho
vůni po dešti,
vůni slunce
stále se opakující
poslední květnový den
středa 22. května 2013
Mezi nocí a ránem
Čas: 21.5. 2013
v křehkosti času mezi svítáním
a nočními červánky
nelze se nezamilovat
ale i ty nejjemnější obrysy pominou
nastane ráno a proudy spěchajících
ženoucí se za svými nesny
ty nechali v posledním zazvonění budíku
dívka s vlasy jako vycházející slunce
přivírá víčka a snaží se uchovat
vzpomínky na sny
ale ví, že večer už si na nic nevzpomene
semafory problikávají
z noční oranžové a zpět
objímající se těla
rozlepující se víčka
protahuje se a následně
se zadívá na jeho spící milenku,
která něžně oddychuje
letmý polibek,
ranní čaj či káva
a rytmus
stále se opakující
až do dalšího soumraku
v křehkosti času mezi svítáním
a nočními červánky
nelze se nezamilovat
ale i ty nejjemnější obrysy pominou
nastane ráno a proudy spěchajících
ženoucí se za svými nesny
ty nechali v posledním zazvonění budíku
dívka s vlasy jako vycházející slunce
přivírá víčka a snaží se uchovat
vzpomínky na sny
ale ví, že večer už si na nic nevzpomene
semafory problikávají
z noční oranžové a zpět
objímající se těla
rozlepující se víčka
protahuje se a následně
se zadívá na jeho spící milenku,
která něžně oddychuje
letmý polibek,
ranní čaj či káva
a rytmus
stále se opakující
až do dalšího soumraku
pondělí 25. března 2013
Tři hodiny ranní
Čas: 23.3. 2013
voda ve sprchovém koutě kape
jen tak
ale nadělá to hrozný rámus
když ta kapka dopadne
z veliké výšky
rozlitý vosk
na kůži
na rtech
tam, kde bývají jemné prohlubeniny
snítky čaje
roztržené obálky
a pak znovu zapečetěny
velké množství kávových zrn
nespím už dva dny
jen polospánkem neživých
před očima tma
když tě objímám
i v mých představách však naposledy
na jaře kusy ledu
v létě kusy něhy
a na podzim zase všechno umře
voda ve sprchovém koutě kape
jen tak
ale nadělá to hrozný rámus
když ta kapka dopadne
z veliké výšky
rozlitý vosk
na kůži
na rtech
tam, kde bývají jemné prohlubeniny
snítky čaje
roztržené obálky
a pak znovu zapečetěny
velké množství kávových zrn
nespím už dva dny
jen polospánkem neživých
před očima tma
když tě objímám
i v mých představách však naposledy
na jaře kusy ledu
v létě kusy něhy
a na podzim zase všechno umře
pátek 15. března 2013
Jarní tuše
Čas: 15.3. 2013
červené bělmo očí
nespíme, nebdíme, nežijeme
jezdíme tramvají
tam a taky sem
bodavé kruhy pod očima
a modřina pod rtem
za okny jaro
v duši chlad
psychická
fyzická
nicota
halucinogenní
lehnu si na chodník
zavřu oči
a nechám slunce
aby mi pod víčky
vytvořilo masitou červeň
utopit se v černočerné tmě
ale tolik tuše nemám
došel zázvor
a sirup
utrácet jen za víno a čaj
jezdící jehly v kůži
omamně poddajné
zubní pasta na řasách
červené bělmo očí
nespíme, nebdíme, nežijeme
jezdíme tramvají
tam a taky sem
bodavé kruhy pod očima
a modřina pod rtem
za okny jaro
v duši chlad
psychická
fyzická
nicota
halucinogenní
lehnu si na chodník
zavřu oči
a nechám slunce
aby mi pod víčky
vytvořilo masitou červeň
utopit se v černočerné tmě
ale tolik tuše nemám
došel zázvor
a sirup
utrácet jen za víno a čaj
jezdící jehly v kůži
omamně poddajné
zubní pasta na řasách
úterý 12. března 2013
Podzimně sípající
Čas: 7.10. 2012
studeno
mokro
mlhavo
hrnek čaje se stal jedinou záchranou
občas potřebuji obejmout
jako třeba teď
pohovořit s mou spřízněnou duší
alespoň doufám, že jsi to ty
ne, učitě jsi to ty
kdo jiný taky?
zdají se mi horečnaté sny
spavá nemoc
začínáme od ničeho
vždycky
chtěla bych černé kotě
předoucí kdykoliv jej pohladím
nebo velkého psa
který by mne chránil
jsem totiž křehká, zranitelná
teď zrovna
nebo jen ten lev ve mne pořád dříme
asi se zase probudí s jarními paprsky
z nežádoucích účinků se mi dělá špatně
příbalové letáky raději nečíst
miluji ho jen když spí, nemluví
a můžu se mu schoulit pod klíční kostí
a poslouchat jeho dech
už nejsem
ani já, ani ty
někam jsme se poztráceli
zbožňuji svůj nový domov
akorát tady pořád fouká
a to nemám ráda
na výtahy už jsem si zvykla
a když zase potkám onoho člověka,
už jej určitě oslovím
vždyť o nic nejde
jen teď ze sebe nevydám ani hlásku
a vypadám jako živá mrtvá
studeno
mokro
mlhavo
hrnek čaje se stal jedinou záchranou
občas potřebuji obejmout
jako třeba teď
pohovořit s mou spřízněnou duší
alespoň doufám, že jsi to ty
ne, učitě jsi to ty
kdo jiný taky?
zdají se mi horečnaté sny
spavá nemoc
začínáme od ničeho
vždycky
chtěla bych černé kotě
předoucí kdykoliv jej pohladím
nebo velkého psa
který by mne chránil
jsem totiž křehká, zranitelná
teď zrovna
nebo jen ten lev ve mne pořád dříme
asi se zase probudí s jarními paprsky
z nežádoucích účinků se mi dělá špatně
příbalové letáky raději nečíst
miluji ho jen když spí, nemluví
a můžu se mu schoulit pod klíční kostí
a poslouchat jeho dech
už nejsem
ani já, ani ty
někam jsme se poztráceli
zbožňuji svůj nový domov
akorát tady pořád fouká
a to nemám ráda
na výtahy už jsem si zvykla
a když zase potkám onoho člověka,
už jej určitě oslovím
vždyť o nic nejde
jen teď ze sebe nevydám ani hlásku
a vypadám jako živá mrtvá
(bez názvu)
Čas: 10.8. 2012
Svá víčka noří do blahodárné tekutiny
chlad vyhání i ty nejjemnější nuance
vstáváš do podzimního dne
letmého, skoro až babího
vrýváš nehty do kůže
až se zvláštní obřadností
pohroužena do citu
až do morku kostí
Svá víčka noří do blahodárné tekutiny
chlad vyhání i ty nejjemnější nuance
vstáváš do podzimního dne
letmého, skoro až babího
vrýváš nehty do kůže
až se zvláštní obřadností
pohroužena do citu
až do morku kostí
Vůně citrusů
Čas: 10.7. 2012
ztrácím se ve tvých vlasech
voní po citrusích
jako ty celá
smáčím své rty ve sladké tekutině
hlava se mi motá
jako bych byla ponořena ve víně
můj pohled spočívá
na tvých klíčních kostech
tmí se mi před očima
a i ten prchlivý moment nechci zmeškat
ztrácíš se ve mně
a já v tobě
chci snít
a už se nikdy neprobudit
probdít s tebou celé dny i noci
jak jinak to řkouci
jemné záhyby prostěradel,
tvé zlatavé kůže
červeň tvých vlasů
vrývám do tvé kůže rozmanité ornamenty
neviditelně
neslyšně
jsi jako moře
slaná voda ti kape z vlasů
a ve tvých očích jsou celé písečné duny
jsi jako šálek zeleného čaje,
který ochutím spoustou citrónu
probudit se vedle tebe
spočítat všechny pihy
jemně kreslit po kůži
ochutnat sladkost tvých rtů
ztrácím se ve tvých vlasech
voní po citrusích
jako ty celá
smáčím své rty ve sladké tekutině
hlava se mi motá
jako bych byla ponořena ve víně
můj pohled spočívá
na tvých klíčních kostech
tmí se mi před očima
a i ten prchlivý moment nechci zmeškat
ztrácíš se ve mně
a já v tobě
chci snít
a už se nikdy neprobudit
probdít s tebou celé dny i noci
jak jinak to řkouci
jemné záhyby prostěradel,
tvé zlatavé kůže
červeň tvých vlasů
vrývám do tvé kůže rozmanité ornamenty
neviditelně
neslyšně
jsi jako moře
slaná voda ti kape z vlasů
a ve tvých očích jsou celé písečné duny
jsi jako šálek zeleného čaje,
který ochutím spoustou citrónu
probudit se vedle tebe
spočítat všechny pihy
jemně kreslit po kůži
ochutnat sladkost tvých rtů
Opusť hlavu mou
Čas: 5.5. 2012
proč mám tebe pořád v hlavě
nemohu zapomenout tak hravě
jako dříve
ztrácením se ve lví hřívě
chci něco nového
vzpomínky vytěsnit
ty jediné mi zbyly z oného
už mi zbývá jen snít
chci jen, abys mne objal
dlouze, bezpečně, nekonečně
podle všeho se však načekám věčně
co kdyby ses toho ujal?
netuše jak se to všecho seběhlo
co jsem jen udělala špatně?
nikdo z mých já to neví
možná to vypadalo moc matně
chci zas cítit tu blízkost
schoulit se ti pod klíční kost
cítila bych zase přítomnoust
tvou, mou, všechnu radost
už sama popíjím
bez pozdějších souloží extatických
jen pak usínám a sním zběsile
doušky tvých vůní se opájím
až do momentů kritických
kdy necítím tvou vůni ani na míle
proč mám tebe pořád v hlavě
nemohu zapomenout tak hravě
jako dříve
ztrácením se ve lví hřívě
chci něco nového
vzpomínky vytěsnit
ty jediné mi zbyly z oného
už mi zbývá jen snít
chci jen, abys mne objal
dlouze, bezpečně, nekonečně
podle všeho se však načekám věčně
co kdyby ses toho ujal?
netuše jak se to všecho seběhlo
co jsem jen udělala špatně?
nikdo z mých já to neví
možná to vypadalo moc matně
chci zas cítit tu blízkost
schoulit se ti pod klíční kost
cítila bych zase přítomnoust
tvou, mou, všechnu radost
už sama popíjím
bez pozdějších souloží extatických
jen pak usínám a sním zběsile
doušky tvých vůní se opájím
až do momentů kritických
kdy necítím tvou vůni ani na míle
(bez názvu)
Čas: 13.4. 2012
stojím nad propastí
spadnout či nespadnout?
zase jsi to udělala
zatracený lve!
nejsi žádný lev
co to děláš?
být moc račí nepomáhá
to víme všichni
tvé lví já se hlásí o slovo
proč se nejdříve neporadíš s ním,
než začneš něco dělat?
i akvamarín
se diví
nemáš před zraky
vlčí mlhu?
třeseš se po celém těle
našlapujíc opatrně,
abych nepřerušila tok tvých myšlenek
jsou zranitelné
vylekáš je, a už nepřijdou
až přílišná sladkost v ústech
červení draci, kroužící na dně
ve spletitých tancích
za víčky
se mi odehrávají
prapodivné obrazce
nepotřebují vysvětlení
ve spirále času
řítíc se do neznáma
blesk
z čistého nebe
rozsvítilo se ti?
spíše se vše ponořilo do indigu
má mysl v indigu
ještě neodcházej,
ať si tě můžu vštípit
tvou vůni
tvou chuť
tvé vášně
jsem jen malá tečka
za tvými zavřenými víčky
ta jiskra naděje
ta tam vždycky je
někde
hluboko
ušlapaná, pohřbená
někde do ztracena
chřadnoucí těla
obalená ve skořici
prapodivně štípou do jazyka
rozpuštění v omamné záři
vstřebávat všechny paprsky
nehojící se jizvy
na zranitelných místech
rozrýváš je stále více
až narazíš na tvrdou kost
nemáš dost
chladný, nepříznivý duben
tentokrát se nestane nic
avšak nechvalme dne před večerem
když ti to vetknu do zákoutí tvé mysli,
snad s tím něco uděláš
jen ty
nikdo jiný
změň to!
už mě nebaví,
pohybovat se
po stále stejných trajektoriích
stojím nad propastí
spadnout či nespadnout?
zase jsi to udělala
zatracený lve!
nejsi žádný lev
co to děláš?
být moc račí nepomáhá
to víme všichni
tvé lví já se hlásí o slovo
proč se nejdříve neporadíš s ním,
než začneš něco dělat?
i akvamarín
se diví
nemáš před zraky
vlčí mlhu?
třeseš se po celém těle
našlapujíc opatrně,
abych nepřerušila tok tvých myšlenek
jsou zranitelné
vylekáš je, a už nepřijdou
až přílišná sladkost v ústech
červení draci, kroužící na dně
ve spletitých tancích
za víčky
se mi odehrávají
prapodivné obrazce
nepotřebují vysvětlení
ve spirále času
řítíc se do neznáma
blesk
z čistého nebe
rozsvítilo se ti?
spíše se vše ponořilo do indigu
má mysl v indigu
ještě neodcházej,
ať si tě můžu vštípit
tvou vůni
tvou chuť
tvé vášně
jsem jen malá tečka
za tvými zavřenými víčky
ta jiskra naděje
ta tam vždycky je
někde
hluboko
ušlapaná, pohřbená
někde do ztracena
chřadnoucí těla
obalená ve skořici
prapodivně štípou do jazyka
rozpuštění v omamné záři
vstřebávat všechny paprsky
nehojící se jizvy
na zranitelných místech
rozrýváš je stále více
až narazíš na tvrdou kost
nemáš dost
chladný, nepříznivý duben
tentokrát se nestane nic
avšak nechvalme dne před večerem
když ti to vetknu do zákoutí tvé mysli,
snad s tím něco uděláš
jen ty
nikdo jiný
změň to!
už mě nebaví,
pohybovat se
po stále stejných trajektoriích
sobota 9. března 2013
Kterak si vykašlat plíce aneb horečnaté stavy v polovičním rozsahu
Čas: 29.2. 2012
vykašlat si plíce
jde to?
jde to!
možná pomalu
možná jistě
umírá však rychle
hlavou proti zdi
zmámena bolestí
a horečkou
zbydou jen krvavé skvrny
nejsou ani moc velké
avšak už nejsou ti věrny
ba naopak
kupují si laciné víno
aby ještě více zčervenaly
a možná tě i nahněvaly
aorty i neurony
pulzují
jako ve vášnivém tanci
který vždy musí skončit
a je jedno jak
jedno kde
zbyde jen ta křeč
uchvacující
omamná
znovubodající
vykašlat si plíce
jde to?
jde to!
možná pomalu
možná jistě
umírá však rychle
hlavou proti zdi
zmámena bolestí
a horečkou
zbydou jen krvavé skvrny
nejsou ani moc velké
avšak už nejsou ti věrny
ba naopak
kupují si laciné víno
aby ještě více zčervenaly
a možná tě i nahněvaly
aorty i neurony
pulzují
jako ve vášnivém tanci
který vždy musí skončit
a je jedno jak
jedno kde
zbyde jen ta křeč
uchvacující
omamná
znovubodající
Zas a znova
Čas: 6.2. 2012
touhy v tmách tápající
jako jemné částečky usazené v kalu
za nečekaného žalu
v ranní rose
tápajíc nohy bosé
za svítání
se i slza ztratí
nemohu najít ten správný klíč,
který by mne dovedl do tajemné komory
tvého srdce
sluneční paprsky nepřivedou
ztracené city k životu
tam, kde předtím
hýřil smích milenců
v předvečer úplňku napíši vše,
ale nikdy se to nedostane
do tvých rukou
posbírám své zbytky citu
a půjdu dál
ovšem většinu jsem
u tebe ponechala
polévám vše
čirou tekutinou
voda
by tak nehořela
nikdo neplní svou funkci
možná ani netuší, že jí mají
strhávám ze sebe
přilepené kousky igelitu
tys mezitím polemizoval
nad možnostmi vlastního bytu
pořád a stále se opakující
drásání všeho a všech
proces pohřbívání
co zbyl mi na rtech
zásobuji se čaji
nasazuji masku bezstarostnosti
a když se nedíváš,
samovolně se řinoucí slaná tekutina
proklínám to léto,
kdy jsi ji poznal
už nevěřím těm větám,
co se mi snažíš namluvit
zamykám
a snažím se tam nevracet
dávám sbohem vzpomínkám
a nasazuji masky
potřebuji svého tajemníkáře
tak jako minulou zimu,
kdy mi našeptával
slova na uklidněnou
touhy v tmách tápající
jako jemné částečky usazené v kalu
za nečekaného žalu
v ranní rose
tápajíc nohy bosé
za svítání
se i slza ztratí
nemohu najít ten správný klíč,
který by mne dovedl do tajemné komory
tvého srdce
sluneční paprsky nepřivedou
ztracené city k životu
tam, kde předtím
hýřil smích milenců
v předvečer úplňku napíši vše,
ale nikdy se to nedostane
do tvých rukou
posbírám své zbytky citu
a půjdu dál
ovšem většinu jsem
u tebe ponechala
polévám vše
čirou tekutinou
voda
by tak nehořela
nikdo neplní svou funkci
možná ani netuší, že jí mají
strhávám ze sebe
přilepené kousky igelitu
tys mezitím polemizoval
nad možnostmi vlastního bytu
pořád a stále se opakující
drásání všeho a všech
proces pohřbívání
co zbyl mi na rtech
zásobuji se čaji
nasazuji masku bezstarostnosti
a když se nedíváš,
samovolně se řinoucí slaná tekutina
proklínám to léto,
kdy jsi ji poznal
už nevěřím těm větám,
co se mi snažíš namluvit
zamykám
a snažím se tam nevracet
dávám sbohem vzpomínkám
a nasazuji masky
potřebuji svého tajemníkáře
tak jako minulou zimu,
kdy mi našeptával
slova na uklidněnou
(bez názvu)
Čas: 16.10. 2011
v dusivém oparu
nemůžeš dýchat
myslet
žít
psychotický koloběh
událostí
snů
představ
opiové kouty
delirium
deziluze
roztrhaných myšlenek
snažíš se nevnímat ten dav
nespočetné množství hlav
ona tě pochopí
a budeš si myslet, že jí znáš
ovšem jen do té chvíle,
než ti srdce probodne
inteligencí, soběstačnými postoji
riskuješ
zapomeneš
jsi omámen
jejími myšlenkami a názory
jarní povzdechy jsou pryč již
teď jen temné postavy zříš
prožíváš poetické chvíle
nevnímáš jinotaje náhle
dlouhé, černé kabáty
jejichž cípy vlají ve větru
procházejíc se zetlelým listím
přemýšlejíc nad novou skutečností
vyrovnáš se s tím?
barva nenávisti i touhy
prostupuje
němým prostorem
úzkost, strach, trýzeň
nevýslovná bolest
nevyřčené myšlenky
a doměnky
nakonec mne zadáví,
pohltí
čajové obřady již nepomohou
křičet do sebedestrukce
hodit kamenem
všechno štěstí,
byť jen zdánlivé
opadalo, jako listí
na stromech
v dusivém oparu
nemůžeš dýchat
myslet
žít
psychotický koloběh
událostí
snů
představ
opiové kouty
delirium
deziluze
roztrhaných myšlenek
snažíš se nevnímat ten dav
nespočetné množství hlav
ona tě pochopí
a budeš si myslet, že jí znáš
ovšem jen do té chvíle,
než ti srdce probodne
inteligencí, soběstačnými postoji
riskuješ
zapomeneš
jsi omámen
jejími myšlenkami a názory
jarní povzdechy jsou pryč již
teď jen temné postavy zříš
prožíváš poetické chvíle
nevnímáš jinotaje náhle
dlouhé, černé kabáty
jejichž cípy vlají ve větru
procházejíc se zetlelým listím
přemýšlejíc nad novou skutečností
vyrovnáš se s tím?
barva nenávisti i touhy
prostupuje
němým prostorem
úzkost, strach, trýzeň
nevýslovná bolest
nevyřčené myšlenky
a doměnky
nakonec mne zadáví,
pohltí
čajové obřady již nepomohou
křičet do sebedestrukce
hodit kamenem
všechno štěstí,
byť jen zdánlivé
opadalo, jako listí
na stromech
Lanové dálky
Čas: 28.4. 2011
jabloně
v plném svém květu
svolávají
všechny milence
do koutů zahrad
tmavých
když ti neslyšně
přejíždím prsty po šíji,
po břiše
aniž bych se tě dotkla
lanové konstrukce
chránící nás
před vnějšími vlivy
omamná vůně
chlóru
teplo sálající
z podlahy
stačí si lehnout
a na stranu hlavu pootočit
a hle
už přichází
pocit,
že se mi opět
o tajemníkáři
zdává
jabloně
v plném svém květu
svolávají
všechny milence
do koutů zahrad
tmavých
když ti neslyšně
přejíždím prsty po šíji,
po břiše
aniž bych se tě dotkla
lanové konstrukce
chránící nás
před vnějšími vlivy
omamná vůně
chlóru
teplo sálající
z podlahy
stačí si lehnout
a na stranu hlavu pootočit
a hle
už přichází
pocit,
že se mi opět
o tajemníkáři
zdává
Pochybná poezie
Čas: 19.6. 2011
dým
všude se toulá, potuluje
nevidíc malicherné maličkosti
ba ani tlející kosti
podzimní vjemy
mlhavé
slzami zalité;
nádherné
barvami naplněné
rty pokryté jemnou
až nepatrnou
vrstvou vína;
ojíněni
krvavým mokem
lehké baletní kroky
pod nimiž nevržou parkety
tváříš se, že je vše v pořádku,
ale není
ano, ty!
rve ti to duši na tisíce
ostrých kousků
rozlétly se do prostoru
bude těžké je dát zase dohromady
pomůžou čajové obřady?
do řady!
každý dostane svůj příděl zdánlivého štěstí
dým
všude se toulá, potuluje
nevidíc malicherné maličkosti
ba ani tlející kosti
podzimní vjemy
mlhavé
slzami zalité;
nádherné
barvami naplněné
rty pokryté jemnou
až nepatrnou
vrstvou vína;
ojíněni
krvavým mokem
lehké baletní kroky
pod nimiž nevržou parkety
tváříš se, že je vše v pořádku,
ale není
ano, ty!
rve ti to duši na tisíce
ostrých kousků
rozlétly se do prostoru
bude těžké je dát zase dohromady
pomůžou čajové obřady?
do řady!
každý dostane svůj příděl zdánlivého štěstí
(minulost)
Čas: 16.4. 2011
vznícené střechy
jen odraz
tvé povahy ve mne
ztrouchnivělé trámy
bodají jemnou hadí kůži
záchytné body
neexistují
existuješ?
přelude, temný stíne?
podivné, škrábavé zvuky
za skříní
za zdí
za obzorem
slaný roztok
řinoucí se ze zranitelných míst
nezastaví proudy nočních paralel
nepříjemný zvuk z ampliónů:
opustěte svůj prostor
hned
až přílišná naléhavost
jemné linky
potýkající se
ve věčné válce
se šmouhami
Snová
Čas:
20.2. 2011
neskryješ se v barevném listí
ani v zapadajícím slunci
tvá černovlasá básnířka mi nepomůže
od vodní hladiny přichází zima
snažíš se mě zahřívat svým černým kabátem
stejný má i básnířka, čtouc své verše
nedokáži v této chvíli říci,
jestli jsi víc zamilován do ní nebo do mne
tvůj pohled směřuje jen
ke korunám stromů a bledé luně
vycházející luna či zapadající slunce?
nemůžeš se mezi nimi rozhodnout
černovláska dočetla své básně a podívala se na nás
asi chce slyšet náš názor
nic neříkáme
v tomto obrazu nemáme schopnost mluvit
přivinul sis nás k sobě
černý kabát již nikdo nepotřebuje
básnířka se rozplývá štěstím
pouštíš ji, protože v tomto obrazu se přeci nemluví
vypadá smutně
její tmavé kadeře jí do obličeje spadají
s noblesou francouzky odchází
pryč po bílém schodišti
Past na harlekýna
Čas: někdy na přelomu listopadu a prosince, 2010
Středověký harlekýn,
vyžene ti z hlavy temný splín
potmě, kde ani záblesk lucerny nezříš
musíš se podívat trochu níž.
Zpřetrhanou pavučinu nelze znovu utkat jako podivný sen,
v němž utkví jemná představa
jako válečná barva.
Prodloužit okamžik, byť jen na prchlivost času.
Chameleon měnící své barvy do okolní šedi.
Proudy spěchajících lidí kamsi.
Lžičkou na dně čaje vytvářím znaky monotématické
mnohým zdají se býti utopické.
Nekonečné tmářství udržující
plamen svíčky,
zahřívajíc zkřehlé, masité svazky.
Zvuk
když se řeže vzduch
podél pražců,
zdánlivě se míhající postavy.
Zklamání jinakosti
Čas: listopad 2010
Nová, bolestná skutečnost,
tak marnivá opravdovost.
Někdo cizí cítí tvou vůni,
někdo cizí si vychutnává tvé polibky,
někdo cizí se ti vpíjí do oči.
Tak jako tví hadi kůži svlékající
jsem já, ve smutku se topící.
Pořád tě vidím v momentech osamění
a ve zvláštních chvílích cítím tvou blízkost.
Jsi jako tajemníkář,
co vstoupil do snu zas.
Stále čekám na tvůj sen,
ten co se mi v hlavě rodí jen.
Je to tak jiné.
Jiné podzimní cesty,
jiné mlhavé úplňky,
jiné hlasitější průjezdy vlaků.
Nová, bolestná skutečnost,
tak marnivá opravdovost.
Někdo cizí cítí tvou vůni,
někdo cizí si vychutnává tvé polibky,
někdo cizí se ti vpíjí do oči.
Tak jako tví hadi kůži svlékající
jsem já, ve smutku se topící.
Pořád tě vidím v momentech osamění
a ve zvláštních chvílích cítím tvou blízkost.
Jsi jako tajemníkář,
co vstoupil do snu zas.
Stále čekám na tvůj sen,
ten co se mi v hlavě rodí jen.
Je to tak jiné.
Jiné podzimní cesty,
jiné mlhavé úplňky,
jiné hlasitější průjezdy vlaků.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)