Pařížský byt

Čas: 11.9.

Našlapovat opatrně po parketách, abych jej nevzbudila. Ranní paprsky slunce nelítostně lákají vstát z nočních běsů. K právě uvařenému černému čaji sušenky. Servíruje se na podlaze, na vyhřátých dřevěných parketách. Uvařit pro jistotu i kávu s více než špetkou skořice. Probudí jej vůně kávy, linoucí se bytem. Rozespalý úsměv, polibek, usednutí na zem, první doušek čaje, první zakousnutí do karamelové sušenky.

Položit svá nahá záda na příjemně teplou podlahu. On udělal totéž. Říkat profláklé Je t'aime., protože v tuhle chvíli můžeme být kdekoliv a byt je náhle pařížský. Chuť jeho rtů a skořice v ranním polospánku.

Skryté touhy pod hodinami

Čas: 28.8.

Skryté touhy pod hodinami

poslední sladké omámení

rybízovou vůní s čokoládou

fatalita a osudovost

nad tvým horním rtem

usínat v zafixované poloze

a přesto neusnout, kus po kusu

analyzovat, změny a to, co zbylo.

Po všech těch bezesných nocích jsem úplná,

S podzimní září v očích.

Srovnávání stavby kostí a známek po inkoustu.

Dva týdny v jiném prostředí zanechají hlubokost;

přebíjím černým čajem louhujícím se v každé tepně.

Za hodinu půlnoc, ve mně exploze.

První část ztracena

Čas: 27.7.

Omámení cukrem. Je to silnější droga, náhrada za kofein. Rozšiřující se zorničky při každém kousnutí do jablka.

Utápíš své žaly v černém čaji s mlékem. Nesmysl, žádné žaly nejsou, jen nostalgické vzpomínky na usínání s někým úplně jiným. I když to tolik připomíná ohmatáváním klíčních kostí.

Nesmíš se mu podívat do očí, hry s baziliškem.

Najde tě po hmatu, necháš se pohltit červení za tvými zavřenými víčky a němými vzdechy.

V zapadajícím slunci je tíživá samota. V cizím městě, cizí chutě i vůně. Neschopnost usínat s někým, neschopnost usínat sama.

Vůně skořice tě provází celé dny.