Tři hodiny ranní

Čas: 23.3. 2013


voda ve sprchovém koutě kape
jen tak
ale nadělá to hrozný rámus
když ta kapka dopadne
z veliké výšky

rozlitý vosk
na kůži
na rtech
tam, kde bývají jemné prohlubeniny

snítky čaje
roztržené obálky
a pak znovu zapečetěny

velké množství kávových zrn
nespím už dva dny
jen polospánkem neživých

před očima tma
když tě objímám
i v mých představách však naposledy

na jaře kusy ledu
v létě kusy něhy
a na podzim zase všechno umře

Jarní tuše

Čas: 15.3. 2013


červené bělmo očí
nespíme, nebdíme, nežijeme
jezdíme tramvají
tam a taky sem

bodavé kruhy pod očima
a modřina pod rtem
za okny jaro
v duši chlad

psychická
fyzická
nicota
halucinogenní

lehnu si na chodník
zavřu oči
a nechám slunce
aby mi pod víčky
vytvořilo masitou červeň

utopit se v černočerné tmě
ale tolik tuše nemám
došel zázvor
a sirup

utrácet jen za víno a čaj
jezdící jehly v kůži
omamně poddajné
zubní pasta na řasách

Podzimně sípající

Čas: 7.10. 2012


studeno
mokro
mlhavo

hrnek čaje se stal jedinou záchranou
občas potřebuji obejmout
jako třeba teď

pohovořit s mou spřízněnou duší
alespoň doufám, že jsi to ty
ne, učitě jsi to ty
kdo jiný taky?

zdají se mi horečnaté sny
spavá nemoc
začínáme od ničeho
vždycky

chtěla bych černé kotě
předoucí kdykoliv jej pohladím
nebo velkého psa
který by mne chránil

jsem totiž křehká, zranitelná
teď zrovna
nebo jen ten lev ve mne pořád dříme
asi se zase probudí s jarními paprsky

z nežádoucích účinků se mi dělá špatně
příbalové letáky raději nečíst

miluji ho jen když spí, nemluví
a můžu se mu schoulit pod klíční kostí
a poslouchat jeho dech

už nejsem
ani já, ani ty
někam jsme se poztráceli

zbožňuji svůj nový domov
akorát tady pořád fouká
a to nemám ráda

na výtahy už jsem si zvykla
a když zase potkám onoho člověka,
už jej určitě oslovím
vždyť o nic nejde

jen teď ze sebe nevydám ani hlásku
a vypadám jako živá mrtvá

(bez názvu)

Čas: 10.8. 2012


Svá víčka noří do blahodárné tekutiny
chlad vyhání i ty nejjemnější nuance

vstáváš do podzimního dne
letmého, skoro až babího

vrýváš nehty do kůže
až se zvláštní obřadností
pohroužena do citu
až do morku kostí

Vůně citrusů

Čas: 10.7. 2012


ztrácím se ve tvých vlasech
voní po citrusích
jako ty celá

smáčím své rty ve sladké tekutině
hlava se mi motá
jako bych byla ponořena ve víně

můj pohled spočívá
na tvých klíčních kostech
tmí se mi před očima
a i ten prchlivý moment nechci zmeškat

ztrácíš se ve mně
a já v tobě
chci snít
a už se nikdy neprobudit

probdít s tebou celé dny i noci
jak jinak to řkouci

jemné záhyby prostěradel,
tvé zlatavé kůže
červeň tvých vlasů

vrývám do tvé kůže rozmanité ornamenty
neviditelně
neslyšně

jsi jako moře
slaná voda ti kape z vlasů
a ve tvých očích jsou celé písečné duny
jsi jako šálek zeleného čaje,
který ochutím spoustou citrónu

probudit se vedle tebe
spočítat všechny pihy
jemně kreslit po kůži
ochutnat sladkost tvých rtů

Opusť hlavu mou

Čas: 5.5. 2012


proč mám tebe pořád v hlavě
nemohu zapomenout tak hravě
jako dříve
ztrácením se ve lví hřívě

chci něco nového
vzpomínky vytěsnit
ty jediné mi zbyly z oného
už mi zbývá jen snít

chci jen, abys mne objal
dlouze, bezpečně, nekonečně
podle všeho se však načekám věčně
co kdyby ses toho ujal?

netuše jak se to všecho seběhlo
co jsem jen udělala špatně?
nikdo z mých já to neví
možná to vypadalo moc matně

chci zas cítit tu blízkost
schoulit se ti pod klíční kost
cítila bych zase přítomnoust
tvou, mou, všechnu radost

už sama popíjím
bez pozdějších souloží extatických
jen pak usínám a sním zběsile
doušky tvých vůní se opájím
až do momentů kritických
kdy necítím tvou vůni ani na míle

(bez názvu)

Čas: 13.4. 2012


stojím nad propastí
spadnout či nespadnout?

zase jsi to udělala
zatracený lve!
nejsi žádný lev

co to děláš?
být moc račí nepomáhá
to víme všichni
tvé lví já se hlásí o slovo
proč se nejdříve neporadíš s ním,
než začneš něco dělat?

i akvamarín
se diví

nemáš před zraky
vlčí mlhu?

třeseš se po celém těle
našlapujíc opatrně,
abych nepřerušila tok tvých myšlenek
jsou zranitelné
vylekáš je, a už nepřijdou

až přílišná sladkost v ústech
červení draci, kroužící na dně
ve spletitých tancích

za víčky
se mi odehrávají
prapodivné obrazce
nepotřebují vysvětlení

ve spirále času
řítíc se do neznáma

blesk
z čistého nebe
rozsvítilo se ti?
spíše se vše ponořilo do indigu
má mysl v indigu

ještě neodcházej,
ať si tě můžu vštípit
tvou vůni
tvou chuť
tvé vášně

jsem jen malá tečka
za tvými zavřenými víčky

ta jiskra naděje
ta tam vždycky je
někde
hluboko

ušlapaná, pohřbená
někde do ztracena

chřadnoucí těla
obalená ve skořici
prapodivně štípou do jazyka

rozpuštění v omamné záři
vstřebávat všechny paprsky

nehojící se jizvy
na zranitelných místech
rozrýváš je stále více
až narazíš na tvrdou kost
nemáš dost

chladný, nepříznivý duben
tentokrát se nestane nic
avšak nechvalme dne před večerem

když ti to vetknu do zákoutí tvé mysli,
snad s tím něco uděláš
jen ty
nikdo jiný
změň to!
už mě nebaví,
pohybovat se
po stále stejných trajektoriích

Kterak si vykašlat plíce aneb horečnaté stavy v polovičním rozsahu

Čas: 29.2. 2012


vykašlat si plíce
jde to?
jde to!

možná pomalu
možná jistě
umírá však rychle

hlavou proti zdi
zmámena bolestí
a horečkou

zbydou jen krvavé skvrny
nejsou ani moc velké
avšak už nejsou ti věrny

ba naopak
kupují si laciné víno
aby ještě více zčervenaly
a možná tě i nahněvaly

aorty i neurony
pulzují
jako ve vášnivém tanci
který vždy musí skončit

a je jedno jak
jedno kde
zbyde jen ta křeč

uchvacující
omamná
znovubodající

Zas a znova

Čas: 6.2. 2012


touhy v tmách tápající
jako jemné částečky usazené v kalu
za nečekaného žalu

v ranní rose
tápajíc nohy bosé
za svítání
se i slza ztratí

nemohu najít ten správný klíč,
který by mne dovedl do tajemné komory
tvého srdce

sluneční paprsky nepřivedou
ztracené city k životu
tam, kde předtím
hýřil smích milenců

v předvečer úplňku napíši vše,
ale nikdy se to nedostane
do tvých rukou

posbírám své zbytky citu
a půjdu dál
ovšem většinu jsem
u tebe ponechala

polévám vše
čirou tekutinou
voda
by tak nehořela

nikdo neplní svou funkci
možná ani netuší, že jí mají

strhávám ze sebe
přilepené kousky igelitu
tys mezitím polemizoval
nad možnostmi vlastního bytu

pořád a stále se opakující
drásání všeho a všech
proces pohřbívání
co zbyl mi na rtech

zásobuji se čaji
nasazuji masku bezstarostnosti
a když se nedíváš,
samovolně se řinoucí slaná tekutina

proklínám to léto,
kdy jsi ji poznal
už nevěřím těm větám,
co se mi snažíš namluvit

zamykám
a snažím se tam nevracet
dávám sbohem vzpomínkám
a nasazuji masky

potřebuji svého tajemníkáře
tak jako minulou zimu,
kdy mi našeptával
slova na uklidněnou

Pohřeb ztracených duší

Čas: 27.12. 2012

/Trocha poezie v próze./

(bez názvu)

Čas: 16.10. 2011


v dusivém oparu
nemůžeš dýchat
myslet
žít

psychotický koloběh
událostí
snů
představ

opiové kouty
delirium
deziluze
roztrhaných myšlenek

snažíš se nevnímat ten dav
nespočetné množství hlav
ona tě pochopí
a budeš si myslet, že jí znáš

ovšem jen do té chvíle,
než ti srdce probodne
inteligencí, soběstačnými postoji

riskuješ
zapomeneš
jsi omámen
jejími myšlenkami a názory

jarní povzdechy jsou pryč již
teď jen temné postavy zříš
prožíváš poetické chvíle
nevnímáš jinotaje náhle

dlouhé, černé kabáty
jejichž cípy vlají ve větru
procházejíc se zetlelým listím
přemýšlejíc nad novou skutečností
vyrovnáš se s tím?

barva nenávisti i touhy
prostupuje
němým prostorem


úzkost, strach, trýzeň
nevýslovná bolest
nevyřčené myšlenky
a doměnky
nakonec mne zadáví,
pohltí

čajové obřady již nepomohou
křičet do sebedestrukce
hodit kamenem

všechno štěstí,
byť jen zdánlivé
opadalo, jako listí
na stromech

Lanové dálky

Čas: 28.4. 2011


jabloně
v plném svém květu
svolávají
všechny milence

do koutů zahrad
tmavých

když ti neslyšně
přejíždím prsty po šíji,
po břiše
aniž bych se tě dotkla

lanové konstrukce
chránící nás
před vnějšími vlivy

omamná vůně
chlóru
teplo sálající
z podlahy

stačí si lehnout
a na stranu hlavu pootočit
a hle
už přichází

pocit,
že se mi opět
o tajemníkáři
zdává

Pochybná poezie

Čas: 19.6. 2011


dým
všude se toulá, potuluje
nevidíc malicherné maličkosti
ba ani tlející kosti

podzimní vjemy
mlhavé
slzami zalité;
nádherné
barvami naplněné

rty pokryté jemnou
až nepatrnou
vrstvou vína;
ojíněni
krvavým mokem

lehké baletní kroky
pod nimiž nevržou parkety

tváříš se, že je vše v pořádku,
ale není
ano, ty!
rve ti to duši na tisíce
ostrých kousků
rozlétly se do prostoru
bude těžké je dát zase dohromady

pomůžou čajové obřady?
do řady!
každý dostane svůj příděl zdánlivého štěstí

(minulost)

Čas: 16.4. 2011

vznícené střechy

jen odraz

tvé povahy ve mne

ztrouchnivělé trámy

bodají jemnou hadí kůži

záchytné body

neexistují

existuješ?

přelude, temný stíne?

podivné, škrábavé zvuky

za skříní

za zdí

za obzorem

slaný roztok

řinoucí se ze zranitelných míst

nezastaví proudy nočních paralel

nepříjemný zvuk z ampliónů:

opustěte svůj prostor

hned

až přílišná naléhavost

jemné linky

potýkající se

ve věčné válce

se šmouhami

Snová

Čas: 20.2. 2011

neskryješ se v barevném listí

ani v zapadajícím slunci

tvá černovlasá básnířka mi nepomůže

od vodní hladiny přichází zima

snažíš se mě zahřívat svým černým kabátem

stejný má i básnířka, čtouc své verše

nedokáži v této chvíli říci,

jestli jsi víc zamilován do ní nebo do mne

tvůj pohled směřuje jen

ke korunám stromů a bledé luně

vycházející luna či zapadající slunce?

nemůžeš se mezi nimi rozhodnout

černovláska dočetla své básně a podívala se na nás

asi chce slyšet náš názor

nic neříkáme

v tomto obrazu nemáme schopnost mluvit

přivinul sis nás k sobě

černý kabát již nikdo nepotřebuje

básnířka se rozplývá štěstím

pouštíš ji, protože v tomto obrazu se přeci nemluví

vypadá smutně

její tmavé kadeře jí do obličeje spadají

s noblesou francouzky odchází

pryč po bílém schodišti

Past na harlekýna

Čas: někdy na přelomu listopadu a prosince, 2010

Středověký harlekýn,

vyžene ti z hlavy temný splín

potmě, kde ani záblesk lucerny nezříš

musíš se podívat trochu níž.

Zpřetrhanou pavučinu nelze znovu utkat jako podivný sen,

v němž utkví jemná představa

jako válečná barva.

Prodloužit okamžik, byť jen na prchlivost času.

Chameleon měnící své barvy do okolní šedi.

Proudy spěchajících lidí kamsi.

Lžičkou na dně čaje vytvářím znaky monotématické

mnohým zdají se býti utopické.

Nekonečné tmářství udržující

plamen svíčky,

zahřívajíc zkřehlé, masité svazky.

Zvuk

když se řeže vzduch

podél pražců,

zdánlivě se míhající postavy.

Zklamání jinakosti

Čas: listopad 2010


Nová, bolestná skutečnost,
tak marnivá opravdovost.
Někdo cizí cítí tvou vůni,
někdo cizí si vychutnává tvé polibky,
někdo cizí se ti vpíjí do oči.

Tak jako tví hadi kůži svlékající
jsem já, ve smutku se topící.
Pořád tě vidím v momentech osamění
a ve zvláštních chvílích cítím tvou blízkost.

Jsi jako tajemníkář,
co vstoupil do snu zas.
Stále čekám na tvůj sen,
ten co se mi v hlavě rodí jen.

Je to tak jiné.
Jiné podzimní cesty,
jiné mlhavé úplňky,
jiné hlasitější průjezdy vlaků.