Čas: 6.2. 2012
touhy v tmách tápající
jako jemné částečky usazené v kalu
za nečekaného žalu
v ranní rose
tápajíc nohy bosé
za svítání
se i slza ztratí
nemohu najít ten správný klíč,
který by mne dovedl do tajemné komory
tvého srdce
sluneční paprsky nepřivedou
ztracené city k životu
tam, kde předtím
hýřil smích milenců
v předvečer úplňku napíši vše,
ale nikdy se to nedostane
do tvých rukou
posbírám své zbytky citu
a půjdu dál
ovšem většinu jsem
u tebe ponechala
polévám vše
čirou tekutinou
voda
by tak nehořela
nikdo neplní svou funkci
možná ani netuší, že jí mají
strhávám ze sebe
přilepené kousky igelitu
tys mezitím polemizoval
nad možnostmi vlastního bytu
pořád a stále se opakující
drásání všeho a všech
proces pohřbívání
co zbyl mi na rtech
zásobuji se čaji
nasazuji masku bezstarostnosti
a když se nedíváš,
samovolně se řinoucí slaná tekutina
proklínám to léto,
kdy jsi ji poznal
už nevěřím těm větám,
co se mi snažíš namluvit
zamykám
a snažím se tam nevracet
dávám sbohem vzpomínkám
a nasazuji masky
potřebuji svého tajemníkáře
tak jako minulou zimu,
kdy mi našeptával
slova na uklidněnou
Žádné komentáře:
Okomentovat