sobota 9. listopadu 2013

Tuhnutí času

Čas: 9.11.


jsi
nejsem
buď jsi ty,
nebo nejsem já

schovávání
do peřin, do citu
do nás

už přilétají havrani
a sníh se ti snáší na řasy

jsem mrtvá
zdánlivě
nemůžu dýchat
takže teoreticky
ano

maniodepresivní
ty i já
samy v sobě

rozbíjíš nádobí
kdo potřebuje jíst
a z čeho

plamen svíčky už dohořívá
vytvářím z vosku jemné obrazce
fascinace teplem
fascinace tuhnutím

čas neexistuje
jen se neuvěřitelně táhne /když tu nejsi/
nebo pádí jako gepard za gazelou /když tu jsi/
v obou případech to nemohu stihnout
ani přežít
existenciální drama

odpočítávání minut, hodin, měsíců
protéká mi mezi prsty
jako tříštící se rtuťový teploměr

útěk jako řešení všeho
ruku v ruce
spadaným listím

sladkost, slanost
v mých očích
v tvých se zračí odlesky kaštanů

beztvarost
bezmocnost
bezvýchodnost /momentální/

jsem nahá
jen v kabátu
jako by mne mohl
mráz po celém těle vysvobodit

zatínající se drápky
šrámy po celém těle

stékající kapky vody
po mé šíji
proudí a bubnují
na nahou kůži
na okenní tabulky

2 komentáře:

  1. Je třeba se osvobodit od nadměrna všeho, abychom mohli svobodně milovat.
    A kapky se dál snáší na okenní tabulky (představím si starý dům, starý a zanešený v nás).

    OdpovědětVymazat