neskryješ se v barevném listí
ani v zapadajícím slunci
tvá černovlasá básnířka mi nepomůže
od vodní hladiny přichází zima
snažíš se mě zahřívat svým černým kabátem
stejný má i básnířka, čtouc své verše
nedokáži v této chvíli říci,
jestli jsi víc zamilován do ní nebo do mne
tvůj pohled směřuje jen
ke korunám stromů a bledé luně
vycházející luna či zapadající slunce?
nemůžeš se mezi nimi rozhodnout
černovláska dočetla své básně a podívala se na nás
asi chce slyšet náš názor
nic neříkáme
v tomto obrazu nemáme schopnost mluvit
přivinul sis nás k sobě
černý kabát již nikdo nepotřebuje
básnířka se rozplývá štěstím
pouštíš ji, protože v tomto obrazu se přeci nemluví
vypadá smutně
její tmavé kadeře jí do obličeje spadají
s noblesou francouzky odchází
pryč po bílém schodišti
Žádné komentáře:
Okomentovat