(bez názvu)

Čas: 13.4. 2012


stojím nad propastí
spadnout či nespadnout?

zase jsi to udělala
zatracený lve!
nejsi žádný lev

co to děláš?
být moc račí nepomáhá
to víme všichni
tvé lví já se hlásí o slovo
proč se nejdříve neporadíš s ním,
než začneš něco dělat?

i akvamarín
se diví

nemáš před zraky
vlčí mlhu?

třeseš se po celém těle
našlapujíc opatrně,
abych nepřerušila tok tvých myšlenek
jsou zranitelné
vylekáš je, a už nepřijdou

až přílišná sladkost v ústech
červení draci, kroužící na dně
ve spletitých tancích

za víčky
se mi odehrávají
prapodivné obrazce
nepotřebují vysvětlení

ve spirále času
řítíc se do neznáma

blesk
z čistého nebe
rozsvítilo se ti?
spíše se vše ponořilo do indigu
má mysl v indigu

ještě neodcházej,
ať si tě můžu vštípit
tvou vůni
tvou chuť
tvé vášně

jsem jen malá tečka
za tvými zavřenými víčky

ta jiskra naděje
ta tam vždycky je
někde
hluboko

ušlapaná, pohřbená
někde do ztracena

chřadnoucí těla
obalená ve skořici
prapodivně štípou do jazyka

rozpuštění v omamné záři
vstřebávat všechny paprsky

nehojící se jizvy
na zranitelných místech
rozrýváš je stále více
až narazíš na tvrdou kost
nemáš dost

chladný, nepříznivý duben
tentokrát se nestane nic
avšak nechvalme dne před večerem

když ti to vetknu do zákoutí tvé mysli,
snad s tím něco uděláš
jen ty
nikdo jiný
změň to!
už mě nebaví,
pohybovat se
po stále stejných trajektoriích