Bytem voní káva

Čas: 20.5.


Pořídit si byt a do školy to pár kroků mít,
knihy místo nočního stolku mít.

Černý čaj vařit dnes a denně;
z nocí rána a ze dnů noc mít

Vůně koláčů linoucí se po bytě;
v žilách kofein a cukr místo krve mít.

Postel, stávající se jediným naším útočištěm za chladných nocí;
barikády z dek a polštářové bitvy mít.

Na malinkém, až francouzském balkónku kouřit za svítání;
z květináčů popelníky mít

Až do noci probíhá čtení sladkých metafor,
a až v koutku úst cukr z nich mít

Zásobené knihami a čajem čekat na bouřku,
až elektrické výboje na nahé kůži mít.

Tuhnutí času

Čas: 9.11.


jsi
nejsem
buď jsi ty,
nebo nejsem já

schovávání
do peřin, do citu
do nás

už přilétají havrani
a sníh se ti snáší na řasy

jsem mrtvá
zdánlivě
nemůžu dýchat
takže teoreticky
ano

maniodepresivní
ty i já
samy v sobě

rozbíjíš nádobí
kdo potřebuje jíst
a z čeho

plamen svíčky už dohořívá
vytvářím z vosku jemné obrazce
fascinace teplem
fascinace tuhnutím

čas neexistuje
jen se neuvěřitelně táhne /když tu nejsi/
nebo pádí jako gepard za gazelou /když tu jsi/
v obou případech to nemohu stihnout
ani přežít
existenciální drama

odpočítávání minut, hodin, měsíců
protéká mi mezi prsty
jako tříštící se rtuťový teploměr

útěk jako řešení všeho
ruku v ruce
spadaným listím

sladkost, slanost
v mých očích
v tvých se zračí odlesky kaštanů

beztvarost
bezmocnost
bezvýchodnost /momentální/

jsem nahá
jen v kabátu
jako by mne mohl
mráz po celém těle vysvobodit

zatínající se drápky
šrámy po celém těle

stékající kapky vody
po mé šíji
proudí a bubnují
na nahou kůži
na okenní tabulky

Nesetkání

Čas: 1.6. 2013


teď není ta nejvhodnější doba
na spánek
ale já chci snít
usnout,
spát

v zemi skořicových káv
a přeplněných tramvají
musím tě potkat
a já tě potkám

i když jsme se ztratili
za letmými úsměvy
v tepu velkoměsta

dvě věci, které si opakuji stále dokola
a vrývám je do koloběhu vesmíru
do kůže,
tuší

musí se to stát
nepřijímám fakt, že se to nestane
stane se to na úkor jiných věcí
ve kterých jsem neměla jasno

odříznutí od světa
od světa v jazyce prvočísel a nul

prší
nechávám otevřené okno
a zhluboka dýchám
přitom mělce

tmí se mi před očima
stane se to

snažím se nemít smutky
a našlapovat opatrně
donutit vesmír, aby spolupracoval
a abych konečně cítila to,
co už chci cítit dlouho

vůni po dešti,
vůni slunce
stále se opakující
poslední květnový den

Mezi nocí a ránem

Čas: 21.5. 2013


v křehkosti času mezi svítáním
a nočními červánky
nelze se nezamilovat

ale i ty nejjemnější obrysy pominou
nastane ráno a proudy spěchajících
ženoucí se za svými nesny
ty nechali v posledním zazvonění budíku

dívka s vlasy jako vycházející slunce
přivírá víčka a snaží se uchovat
vzpomínky na sny
ale ví, že večer už si na nic nevzpomene

semafory problikávají
z noční oranžové a zpět

objímající se těla
rozlepující se víčka
protahuje se a následně
se zadívá na jeho spící milenku,
která něžně oddychuje

letmý polibek,
ranní čaj či káva
a rytmus
stále se opakující
až do dalšího soumraku

Tři hodiny ranní

Čas: 23.3. 2013


voda ve sprchovém koutě kape
jen tak
ale nadělá to hrozný rámus
když ta kapka dopadne
z veliké výšky

rozlitý vosk
na kůži
na rtech
tam, kde bývají jemné prohlubeniny

snítky čaje
roztržené obálky
a pak znovu zapečetěny

velké množství kávových zrn
nespím už dva dny
jen polospánkem neživých

před očima tma
když tě objímám
i v mých představách však naposledy

na jaře kusy ledu
v létě kusy něhy
a na podzim zase všechno umře

Jarní tuše

Čas: 15.3. 2013


červené bělmo očí
nespíme, nebdíme, nežijeme
jezdíme tramvají
tam a taky sem

bodavé kruhy pod očima
a modřina pod rtem
za okny jaro
v duši chlad

psychická
fyzická
nicota
halucinogenní

lehnu si na chodník
zavřu oči
a nechám slunce
aby mi pod víčky
vytvořilo masitou červeň

utopit se v černočerné tmě
ale tolik tuše nemám
došel zázvor
a sirup

utrácet jen za víno a čaj
jezdící jehly v kůži
omamně poddajné
zubní pasta na řasách