sobota 3. ledna 2015

Skryté touhy pod hodinami

Čas: 28.8.


Skryté touhy pod hodinami
poslední sladké omámení
rybízovou vůní s čokoládou
fatalita a osudovost
nad tvým horním rtem
usínat v zafixované poloze
a přesto neusnout, kus po kusu
analyzovat, změny a to, co zbylo.
Po všech těch bezesných nocích jsem úplná,
S podzimní září v očích.
Srovnávání stavby kostí a známek po inkoustu.
Dva týdny v jiném prostředí zanechají hlubokost;
přebíjím černým čajem louhujícím se v každé tepně.

Za hodinu půlnoc, ve mně exploze.

První část ztracena

Čas: 27.7.

Omámení cukrem. Je to silnější droga, náhrada za kofein. Rozšiřující se zorničky při každém kousnutí do jablka.
Utápíš své žaly v černém čaji s mlékem. Nesmysl, žádné žaly nejsou, jen nostalgické vzpomínky na usínání s někým úplně jiným. I když to tolik připomíná ohmatáváním klíčních kostí.
Nesmíš se mu podívat do očí, hry s baziliškem.
Najde tě po hmatu, necháš se pohltit červení za tvými zavřenými víčky a němými vzdechy.

V zapadajícím slunci je tíživá samota. V cizím městě, cizí chutě i vůně. Neschopnost usínat s někým, neschopnost usínat sama.

Vůně skořice tě provází celé dny.

sobota 24. května 2014

Bytem voní káva

Čas: 20.5.


Pořídit si byt a do školy to pár kroků mít,
knihy místo nočního stolku mít.

Černý čaj vařit dnes a denně;
z nocí rána a ze dnů noc mít

Vůně koláčů linoucí se po bytě;
v žilách kofein a cukr místo krve mít.

Postel, stávající se jediným naším útočištěm za chladných nocí;
barikády z dek a polštářové bitvy mít.

Na malinkém, až francouzském balkónku kouřit za svítání;
z květináčů popelníky mít

Až do noci probíhá čtení sladkých metafor,
a až v koutku úst cukr z nich mít

Zásobené knihami a čajem čekat na bouřku,
až elektrické výboje na nahé kůži mít.

sobota 9. listopadu 2013

Tuhnutí času

Čas: 9.11.


jsi
nejsem
buď jsi ty,
nebo nejsem já

schovávání
do peřin, do citu
do nás

už přilétají havrani
a sníh se ti snáší na řasy

jsem mrtvá
zdánlivě
nemůžu dýchat
takže teoreticky
ano

maniodepresivní
ty i já
samy v sobě

rozbíjíš nádobí
kdo potřebuje jíst
a z čeho

plamen svíčky už dohořívá
vytvářím z vosku jemné obrazce
fascinace teplem
fascinace tuhnutím

čas neexistuje
jen se neuvěřitelně táhne /když tu nejsi/
nebo pádí jako gepard za gazelou /když tu jsi/
v obou případech to nemohu stihnout
ani přežít
existenciální drama

odpočítávání minut, hodin, měsíců
protéká mi mezi prsty
jako tříštící se rtuťový teploměr

útěk jako řešení všeho
ruku v ruce
spadaným listím

sladkost, slanost
v mých očích
v tvých se zračí odlesky kaštanů

beztvarost
bezmocnost
bezvýchodnost /momentální/

jsem nahá
jen v kabátu
jako by mne mohl
mráz po celém těle vysvobodit

zatínající se drápky
šrámy po celém těle

stékající kapky vody
po mé šíji
proudí a bubnují
na nahou kůži
na okenní tabulky

sobota 6. července 2013

Nesetkání

Čas: 1.6. 2013


teď není ta nejvhodnější doba
na spánek
ale já chci snít
usnout,
spát

v zemi skořicových káv
a přeplněných tramvají
musím tě potkat
a já tě potkám

i když jsme se ztratili
za letmými úsměvy
v tepu velkoměsta

dvě věci, které si opakuji stále dokola
a vrývám je do koloběhu vesmíru
do kůže,
tuší

musí se to stát
nepřijímám fakt, že se to nestane
stane se to na úkor jiných věcí
ve kterých jsem neměla jasno

odříznutí od světa
od světa v jazyce prvočísel a nul

prší
nechávám otevřené okno
a zhluboka dýchám
přitom mělce

tmí se mi před očima
stane se to

snažím se nemít smutky
a našlapovat opatrně
donutit vesmír, aby spolupracoval
a abych konečně cítila to,
co už chci cítit dlouho

vůni po dešti,
vůni slunce
stále se opakující
poslední květnový den

středa 22. května 2013

Mezi nocí a ránem

Čas: 21.5. 2013


v křehkosti času mezi svítáním
a nočními červánky
nelze se nezamilovat

ale i ty nejjemnější obrysy pominou
nastane ráno a proudy spěchajících
ženoucí se za svými nesny
ty nechali v posledním zazvonění budíku

dívka s vlasy jako vycházející slunce
přivírá víčka a snaží se uchovat
vzpomínky na sny
ale ví, že večer už si na nic nevzpomene

semafory problikávají
z noční oranžové a zpět

objímající se těla
rozlepující se víčka
protahuje se a následně
se zadívá na jeho spící milenku,
která něžně oddychuje

letmý polibek,
ranní čaj či káva
a rytmus
stále se opakující
až do dalšího soumraku