Tři hodiny ranní

Čas: 23.3. 2013


voda ve sprchovém koutě kape
jen tak
ale nadělá to hrozný rámus
když ta kapka dopadne
z veliké výšky

rozlitý vosk
na kůži
na rtech
tam, kde bývají jemné prohlubeniny

snítky čaje
roztržené obálky
a pak znovu zapečetěny

velké množství kávových zrn
nespím už dva dny
jen polospánkem neživých

před očima tma
když tě objímám
i v mých představách však naposledy

na jaře kusy ledu
v létě kusy něhy
a na podzim zase všechno umře

Jarní tuše

Čas: 15.3. 2013


červené bělmo očí
nespíme, nebdíme, nežijeme
jezdíme tramvají
tam a taky sem

bodavé kruhy pod očima
a modřina pod rtem
za okny jaro
v duši chlad

psychická
fyzická
nicota
halucinogenní

lehnu si na chodník
zavřu oči
a nechám slunce
aby mi pod víčky
vytvořilo masitou červeň

utopit se v černočerné tmě
ale tolik tuše nemám
došel zázvor
a sirup

utrácet jen za víno a čaj
jezdící jehly v kůži
omamně poddajné
zubní pasta na řasách

Podzimně sípající

Čas: 7.10. 2012


studeno
mokro
mlhavo

hrnek čaje se stal jedinou záchranou
občas potřebuji obejmout
jako třeba teď

pohovořit s mou spřízněnou duší
alespoň doufám, že jsi to ty
ne, učitě jsi to ty
kdo jiný taky?

zdají se mi horečnaté sny
spavá nemoc
začínáme od ničeho
vždycky

chtěla bych černé kotě
předoucí kdykoliv jej pohladím
nebo velkého psa
který by mne chránil

jsem totiž křehká, zranitelná
teď zrovna
nebo jen ten lev ve mne pořád dříme
asi se zase probudí s jarními paprsky

z nežádoucích účinků se mi dělá špatně
příbalové letáky raději nečíst

miluji ho jen když spí, nemluví
a můžu se mu schoulit pod klíční kostí
a poslouchat jeho dech

už nejsem
ani já, ani ty
někam jsme se poztráceli

zbožňuji svůj nový domov
akorát tady pořád fouká
a to nemám ráda

na výtahy už jsem si zvykla
a když zase potkám onoho člověka,
už jej určitě oslovím
vždyť o nic nejde

jen teď ze sebe nevydám ani hlásku
a vypadám jako živá mrtvá

(bez názvu)

Čas: 10.8. 2012


Svá víčka noří do blahodárné tekutiny
chlad vyhání i ty nejjemnější nuance

vstáváš do podzimního dne
letmého, skoro až babího

vrýváš nehty do kůže
až se zvláštní obřadností
pohroužena do citu
až do morku kostí

Vůně citrusů

Čas: 10.7. 2012


ztrácím se ve tvých vlasech
voní po citrusích
jako ty celá

smáčím své rty ve sladké tekutině
hlava se mi motá
jako bych byla ponořena ve víně

můj pohled spočívá
na tvých klíčních kostech
tmí se mi před očima
a i ten prchlivý moment nechci zmeškat

ztrácíš se ve mně
a já v tobě
chci snít
a už se nikdy neprobudit

probdít s tebou celé dny i noci
jak jinak to řkouci

jemné záhyby prostěradel,
tvé zlatavé kůže
červeň tvých vlasů

vrývám do tvé kůže rozmanité ornamenty
neviditelně
neslyšně

jsi jako moře
slaná voda ti kape z vlasů
a ve tvých očích jsou celé písečné duny
jsi jako šálek zeleného čaje,
který ochutím spoustou citrónu

probudit se vedle tebe
spočítat všechny pihy
jemně kreslit po kůži
ochutnat sladkost tvých rtů

Opusť hlavu mou

Čas: 5.5. 2012


proč mám tebe pořád v hlavě
nemohu zapomenout tak hravě
jako dříve
ztrácením se ve lví hřívě

chci něco nového
vzpomínky vytěsnit
ty jediné mi zbyly z oného
už mi zbývá jen snít

chci jen, abys mne objal
dlouze, bezpečně, nekonečně
podle všeho se však načekám věčně
co kdyby ses toho ujal?

netuše jak se to všecho seběhlo
co jsem jen udělala špatně?
nikdo z mých já to neví
možná to vypadalo moc matně

chci zas cítit tu blízkost
schoulit se ti pod klíční kost
cítila bych zase přítomnoust
tvou, mou, všechnu radost

už sama popíjím
bez pozdějších souloží extatických
jen pak usínám a sním zběsile
doušky tvých vůní se opájím
až do momentů kritických
kdy necítím tvou vůni ani na míle